Elektronické podpisy a uzavírání smluv online

Ačkoli omezení pomalu končí, koronavirová situace urychlila postup nových technologií a digitalizace. Ukázala, kde je možné zefektivnit podnikání i prostor pro zlepšení a urychlování procesů. A velmi užitečným nástrojem pro mnoho podnikatelských subjektů a právních osob se může stát právě elektronický podpis.

Na základě nařízení Evropské unie eIDAS[1] je možné elektronické podpisy plnohodnotně užívat pro uzavírání právních jednání. Již nyní existuje několik platforem, které umožňují vytváření podpisů v souladu s legislativními požadavky. Velcí poskytovatelé mají v portfoliu svých klientů globální společnosti a jejich užívání je jednoduché vzhledem k tomu, že druhá strana nemusí instalovat program do svého zařízení ani nemusí disponovat předem získaným certifikátem. Zároveň jsou spolehlivé s ohledem na to, že data jsou ukládána skrze blockchain, který znemožňuje jejich následné úpravy. K obsahu dat poskytovatelé nemají přístup.

Právní základ

Nařízení vytváří několik kategorií elektronických podpisů, přičemž výše zmíněné nástroje neposkytují jejich nejvyšší formu. Zaručený elektronický podpis, který částečně nahrazuje reálný podpis však má právní váhu. Elektronický podpis má právní účinky a nemůže být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu, nebo z důvodu nesplnění požadavků na kvalifikované elektronické podpisy[2].

Využití v praxi

Platformy pro elektronické podpisy lze bezpečně užívat pro interní schvalovací procesy, pro ujednání soukromými subjekty v rámci běžného obchodního styku, licenční smlouvy na software i některé spotřebitelské smlouvy.

V případě smluv uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem je nutné zohlednit, že důsledkem takového uzavření smlouvy bude aplikace pravidel pro smlouvy uzavírané distančním způsobem[3]. To mimo jiné obnáší možnost spotřebitele odstoupit od smlouvy do 14 dnů od podpisu smlouvy a rozsáhlé informační povinnosti na straně podnikatele (např. o právu odstoupit, postupu uzavírání smlouvy, uchovávání dokumentace aj.). Pro přesnost dodáváme, že v oblasti nemovitostí platí zákonná výjimka[4], podle které se tato pravidla neuplatní při sjednávání smlouvy, jejímž předmětem je dispozice s nemovitostí. Na rezervační smlouvy k nemovitostem se však nevztahuje a všechna práva včetně výše uvedené možnosti odstoupení do 14 dnů bez uvedení důvodu se v jejím případě uplatní.

Existující komerční nástroje je možné využívat i tam, kde zákon vyžaduje písemnou formu[5]. Zejména se jedná o uzavírání spotřebitelských úvěrů[6], uznání dluhu[7], smlouvy o výstavbě[8], novaci nebo narovnání[9], ručitelské prohlášení[10], nájem bytu[11], smlouvu o obchodním zastoupení[12] a udělení plné moci[13].

Elektronické podpisy naopak nedoporučujeme používat pro úpravu pracovněprávních vztahů vzhledem ke zvláštnostem zákoníku práce a jejich využívání může být problematické i při styku s orgány veřejné správy. Nelze je využít ani v případě jednání související s nemovitými věcmi, tj. převod, zástavní práva, věcná břemena atp. a dalších právních jednání vyžadujících ke své platnosti úředně ověřený podpis. Digitálním podpisem nelze autorizovat ani zástavní smlouvy[14] či zakladatelská právní jednání obchodních korporací[15], jejich úpravy a veškerá další právní jednání vyžadující formu veřejné listiny (např. notářský zápis).

Certifikované elektronické podpisy jsou soudně vymahatelné a jejich průkazní hodnota je srovnatelná s běžnými podpisy. Z formálního hlediska nic nebrání jejich běžnému užívání ve výše zmíněných případech. Přesto je třeba dbát obezřetnosti vzhledem k tomu, že zkušenosti z aplikační praxe jsou malé. Vzhledem k aktuální pandemii se ale pravděpodobně dočkáme rychlého vývoje, který by mohl zjednodušit uzavírání smluv pro subjekty, které jej nutně potřebují ke svému podnikání.

Autoři: Kamila Janoušková a Václav Havlík

———————————————————–

[1] Nařízení Evropské unie č. 910/2014 o elektronické identifikaci a důvěryhodných službách pro elektronické transakce na vnitřním evropském trhu

[2] Čl. 25 nařízení eIDAS

[3] § 1820 až § 1840 zákona č. 89/2012 Sb., OZ

[4] § 1840 písm. d) OZ

[5] § 562 OZ

[6] § 6 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelských úvěrech

[7] § 2053 OZ

[8] § 1170 OZ

[9] § 1902 an. OZ

[10] § 2018 OZ

[11] § 2237 a § 2286 OZ

[12] § 2483 OZ

[13] § 441 OZ

[14] § 1314 OZ

[15] § 8 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích a družstvech